Stalo se minulý týden v úterý. Jedu ráno za tmy do práce, v autě další čtyři lidi. Sjíždím z kopce. Za zatáčkou se na levé straně na krajnici objevil zajíc. Sledoval mě ostrým zrakem, nožkou si podupával. "Co tu děláš, ty sebevrahu?", povídám si a přibrzdím. Zajoch počkal až uberu a když jsem byl tři metry od něj, rozběhl se a vrhl se mi před auto. "Troubo, co blbneš?" brzdil jsem, ale protože jsem nechtěl, aby se mi spolujezdci otloukli o opěrky, zajíce jsem obětoval. Cítil jsem, že ho pravé přední kolo zachytilo, ale nezastavil jsem. Dávat zajícovi o půl sedmé ráno umělé dýchání je blbost. "Má to za sebou", myslím si. "Jestli ho někdo naloží, podívá se zajíc do kuchyně!"
V poledne se vracím po náměstí z oběda, koukám přes chodník na zaparkovanou mrkačku. "Je to moje autu? Tady jsem ho ráno zaparkoval, ale tohle má na masce něco jinak než moje mazda! Světla tam jsou, přídavná taky, tak co...? ESPÉZETKA!" A opravdu, přední poznávací značka i s mazďáckou plastovou podložkou od Black je v háji. Kdo to ukradl? Za bílého dne na náměstí? To je blbost! Vzpoměl jsem si na zajíce. !"Já tě střelou srazil a tys mi pírkem život zkazil!" vzpoměl jsem si na Ivana z Mrazíka. Sednu do auta a jedu na místo zajícovy sebevraždy. Kamikadze ještě ležel v příkopu a kdyby žil, dalo by se tvrdit, že se mi sprostě šklebil. Z podložky bylo na místě pár plastových štěpin, ale poznávačka nikde. Prošel jsem asi dvěstě metrů oběma směry a nic. "Tak on tam ušák ráno čekal, aby mi ukradl značku, jenom špatně odhadl odraz!"
Jenže co bez SPZ? Prozvonil jsem kolegu z dopravky. Za ztracenou SPZ se musí vydat nový pár i s malým techničákem. Celá sranda stojí skoro pět stovek. Čekat se ale nedá, s tou mou značkou už možná někdo tankuje zadarmo benzín.
Tak mám novou poznávací značku. Zajíce někdo odnesl, třeba liška, nebo nějaký kolemjdoucí.
Až uvidíte ušáka, jak se krčí u cesty, dejte si na něj majzla. Krade!