Pavel Rittich píše:Cestou do práce jezdím zatáčkou, kam už asi pět len pozůstalí chodí zapalovat svíčku. Kdysi ji v mlze projelo auto rovně, asi ve čtyřiceti, a čelně nabralo lípu. Řidič měl pásy zapnutý, neměl ani škrábanec. Vezl sebou kolegyni, maminku dvou dětí. Ta uvázaná nebyla! Trochu jí to zvedlo ze sedadla, uhodila se do čela o karoserii, někde nad předním oknem. Čelní kost to vydrží, ale celé tělo jde za hlavou. Prasklá spodina lebeční, zhmoždění mozku, zranění neslučitelná se životem.....Touhle dobou je brzo tma, tu svíčku vidím svítit ráno, když jedu do práce i odpoledne, když se vrcím domů.
pekne napisane, ja bez pasov nejdem ani preparkovat.
mal som raz havariu, baba soferovala, ja som bol na zadnych sedadlach, nebol som priputany lebo v zadu nemala pasy. ten pocit bezmocnosti bol dost neprijemny, leteli sme par metrov mimo cestu, auto na totalku, nastastie sa mi nic vazne nestalo, ale nezabudnem na to tak skoro. odvtedy len s pasmi. staci si pri jazde uvedomit co by to urobilo s clovekom keby zrazu atuo prudko zastavilo a nemal pasy... prijemne-neprijemne, bez pasov nie.